Podpis levou rukou: úchop, sklon a papír

Proč je psaní levou rukou jiné

Latinka se píše zleva doprava. Když píšeš pravou rukou, ruka jde za textem, pero táhneš za sebou a čerstvý inkoust může v klidu zaschnout. U levé ruky je to naopak: ruka postupuje před textem, pero spíš tlačíš, než táhneš, a hrana dlaně nebo malíček snadno přejede přes to, co jsi právě napsal.

Z toho plynou tři nejčastější potíže. Inkoust se rozmazává, protože přes něj ruka přejíždí. Nevidíš, co píšeš, protože to ruka zakrývá. A zápěstí se napíná, protože se tělo instinktivně snaží vyřešit první dvě potíže, například tak, že ruku stočí nad řádek. Nic z toho není tvoje chyba, prostředí jen nebylo stavěné pro tebe.

Podpis je tu šťastný případ: je krátký, je to jediný sled pohybů a obvykle se píše najednou. Se správným úchopem a polohou papíru je v něm mnohem méně příležitostí k rozmazání a zakrývání než na celé stránce rukopisu.

Tvoje ruka není špatně, svět byl jen zařízený pro tu druhou.

Úchop: uvolněně a o kousek výš

Dobrý úchop levou rukou stojí na stejných základech jako pravou: pero leží mezi palcem a ukazováčkem, prostředníček ho zespodu podpírá a držíš ho tak lehce, že by ti ho někdo mohl jemným zatažením vytáhnout z ruky. Ve dvou ohledech se ale vyplatí od pravácích zvyklostí odchýlit.

• Drž ho o kousek výš. Když pero uchopíš o pár milimetrů dál od hrotu, než jsi zvyklý, uvidíš čáru vedle ruky snáz a nebudeš muset ohýbat zápěstí, abys na ni dohlédl.
• Nech zápěstí uvolněné. Zápěstí by mělo být rovné nebo jen mírně ohnuté. Když se silně stáčí dovnitř, pohyb ztuhne a při delším psaní začne bolet.
• Netlač. Pokud ti zbělá nehet nebo ti pero nechá na prstu otlačeninu, svíráš ho moc. Uvolněný úchop dá plynulejší čáru.
• Hlídej si rameno. Spousta lidí při psaní zvedá levé rameno. Nech ho klesnout a ať pohyb vychází i z lokte a předloktí, nejen z prstů.

Tři polohy ruky a která je ta pravá

Leváci drží ruku vůči řádku zhruba třemi způsoby. Žádný z nich není jediný správný. Cílem je, aby to bylo pohodlné, nebolelo to a abys viděl, co píšeš.

• Pod řádkem. Ruka se pohybuje pod řádkem, který píšeš, zápěstí je poměrně rovné. Nepřejíždí přes čerstvý inkoust a hrot pera dobře vidíš. Obvykle to vyžaduje víc natočený papír.
• Z boku. Ruka se pohybuje vlevo od řádku, zhruba v jeho úrovni. Je to něco mezi zbylými dvěma polohami a spousta lidí si ji osvojí přirozeně.
• Hákem. Ruka se stáčí nad řádek, zápěstí je ohnuté a pero přichází shora. Mnoho leváků se takhle naučilo psát, protože tak vidí text a nerozmazávají ho. Pokud je to pohodlné a nebolí to, není třeba to měnit.

Pokud chceš něco změnit, neměň všechno najednou. Začni natočením papíru, o kterém je další kapitola; často už samo narovná zápěstí. Pokud píšeš hákem od dětství, úplné přeučení může být dlouhý proces a nemusí být vůbec nutné. Pro podpis stačí, aby tvoje poloha byla pohodlná a stálá.

Poloha papíru: natoč ho a posuň doleva

Poloha papíru je asi největší jednoduchá změna, kterou může levák udělat. Praváci obvykle natáčejí papír proti směru hodinových ručiček. Levákům většinou vyhovuje opak: papír natočený po směru hodinových ručiček, takže jeho horní okraj míří vpravo nahoru.

1. 1
   Polož list na levou stranu. Ne doprostřed, ale mírně před levé rameno. Předloktí na něj pak dosáhne v přirozeném úhlu a nekříží se před tělem.
2. 2
   Natoč ho po směru hodinových ručiček. Začni mírným úhlem a zvětšuj ho, dokud ruka pohodlně nesedí pod řádkem nebo vedle něj. Žádný předepsaný úhel neexistuje, rozhoduje tvoje ruka a předloktí.
3. 3
   Srovnej ho s předloktím. Dobrý výchozí bod je, aby linka pro podpis byla zhruba kolmo k předloktí. Pohyb pak vychází ze zápěstí a předloktí, ne ze zkroucených prstů.
4. 4
   Vyzkoušej a dolaď. Podepiš se třikrát, podívej se, jak moc se podpisy podobají, pak list trochu pootoč a zkus to znovu.

Sklon: kolmo, dopředu, nebo dozadu?

Mnoho škol učí písmo se sklonem doprava a spousta leváků má pocit, že by se ho měli držet. Levou rukou je ale často mnohem přirozenější psát kolmo nebo s mírným sklonem dozadu. Není na tom nic špatného. U podpisu nezáleží na tom, kterým směrem se klopí, ale na tom, aby se klopil vždy stejně.

• Kolmo. Pro mnoho leváků nejsnazší a působí velmi čistě a moderně. Dobře funguje i v malých políčkách.
• Mírný sklon dopředu. Dosažitelný i levou rukou, zvlášť s víc natočeným papírem. Pokud se ti líbí, experimentuj spíš s úhlem papíru než s ohýbáním zápěstí.
• Sklon dozadu. Pro levou ruku přirozený a dodává osobitý charakter. Jen to nepřežeň, jinak se vysoká písmena začnou opírat jedno o druhé.

Kontrola konzistence je jednoduchá: podepiš se desetkrát pod sebe a přilož pravítko k dříkům velkých písmen. Pokud se jeden klopí doleva a jiný doprava, nejspíš se ti poloha papíru mění podpis od podpisu. O stálém sklonu píšeme i v článku čím podpis působí profesionálně.

U podpisu nezáleží na tom, kam se klopí, jen na tom, aby se klopil vždy stejně.

Konec rozmazávání: inkoust, pero a pořadí

Rozmazávání je nejznámější levácká otrava a naštěstí se řeší nejsnáz. Řešení má tři části: nástroj, jehož čára rychle schne, polohu ruky, která netáhne přes čerstvý inkoust, a trochu pozornosti k pořadí, ve kterém přidáváš tahy.

• Kuličkové pero. Většina náplní do kuličkových per zasychá rychle, takže pro běžné použití je pro leváky často nejbezpečnější volbou.
• Liner. Dělá tenkou, rovnoměrnou čáru a mnoho typů rychle schne. Vyzkoušej na čistém listu, jak dlouho trvá, než se přestane rozmazávat.
• Gelové pero. Dává krásnou, sytou čáru, ale podle typu může schnout pomaleji. Některá jsou vyrobená přímo pro rychlé schnutí, ta stojí za to hledat.
• Plnicí pero. Dá se používat i levou rukou, zvlášť s jemnějším hrotem a rychleschnoucím inkoustem. Někteří výrobci nabízejí hroty přímo doporučené pro leváky. Pokud miluješ plnicí pera, podívej se na článek pera, inkoust a papír.

Pokud se to i tak rozmazává, pomůže pijavý papír nebo čistý list pod rukou, abys neležel přímo na čerstvém písmu. U důležitých papírů, jako je smlouva, počkej pár vteřin, než ji přeložíš nebo na ni položíš další stránku.

Navrhni si podpis pro svou ruku

Podpis se dá přizpůsobit ruce a pro leváky to hodně znamená. Některé tahy, které pravá ruka přirozeně táhne, musí levá tlačit, a právě ty se často zadrhávají, škrábou nebo uhýbají. Vyplatí se popřemýšlet, u kterých tahů můžeš změnit směr, zachovat tvar, a přitom je udělat pohodlnější.

1. 1
   Najdi nepohodlný tah. Napiš podpis pomalu a všímej si, kde se pero zadrhne, kde musíš sevřít pevněji a kde se mění tempo. Obvykle jde o dlouhý vodorovný tah nebo velkou smyčku.
2. 2
   Zkus ho obráceně. Podtržení nebo příčku můžeš táhnout i zprava doleva. Tvar zůstane stejný, ale pero táhneš, netlačíš.
3. 3
   Hlídej konec čáry. Když tah vedeš opačným směrem, jeho zužující se konec se přesune na druhou stranu. Rozhodni se, co se ti líbí víc, a toho se drž.
4. 4
   Drobné značky přidávej nakonec. Spousta lidí přidává háčky, čárky, tečky a příčky až úplně na konci, jedním rychlým pohybem. Ruka pak přes ně při psaní nepřejíždí.

Například Petr Novák se roky trápil s dlouhým podtržením ubíhajícím doprava: tlačené levou rukou se pokaždé roztřáslo a konec jednou utekl nahoru, podruhé dolů. Když zkusil po dopsání jména nasadit pero na pravý konec a táhnout ho doleva, podtržení zrovnělo a zklidnilo se. Zakončení skoro nezměnilo vzhled, ale pohyb byl najednou mnohem jistější. Typy zakončení podrobně procházíme v článku zakončení podpisu.

Rozcvičení a cvičení levou rukou

Postup cvičení je stejný jako u kohokoli jiného: rozcvičit se, naučit se pořadí tahů, obtahovat a pak zrychlovat. Podrobně ho popisujeme v článku jak se naučit nový podpis. Levákům můžou pomoct ještě pár doplňků.

• Kruhy oběma směry. Nakresli řadu kruhů po směru hodinových ručiček, pak proti. Všimni si, který směr je přirozenější, a kde to jde, navrhni smyčky podpisu tak, aby šly tímto směrem.
• Vodorovné tahy oběma směry. Nakresli pár čar zleva doprava, pak zprava doleva. Pokud je jeden směr viditelně klidnější, používej ho pro podtržení a příčky.
• Cvič na natočeném listu. Natoč cvičný list stejně jako při podepisování. Když cvičíš v jednom úhlu a podepisuješ se v jiném, ruka se učí dva různé pohyby.
• Cvič perem, kterým se podepisuješ. Používej stejný nástroj, kterým se budeš podepisovat, ať si zvykneš, jak schne a jak klouže.

Když cvičíš na displeji, rozmazávání vůbec neřešíš, takže se můžeš úplně soustředit na tvar. Režim cvičení v Calligře hodnotí každý pokus, a tak levákům dává užitečnou zpětnou vazbu o tom, jestli se sklon a proporce ustalují. Potom se vyplatí podpis usadit i na papíře, kde do hry vstupuje úhel papíru a inkoust.

Běžné situace: přepážky, terminály, sousedé

Většina podpisů nevzniká u pohodlného stolu. Tady je pár běžných situací a co v každé z nich pomůže.

• Pobočky bank a přepážky úřadů. Pero připevněné k přepážce bývá vpravo na krátké šňůrce. Pokud pohodlně nedosáhne, zeptej se, jestli můžeš použít vlastní pero, nebo si list přitáhni blíž k peru a natoč ho.
• Společný stůl. Když u stolu sedí víc lidí, zkus si sednout na levý konec řady, ať nevrážíš loktem do souseda po pravici.
• Kroužkové sešity a pořadače. Kroužková vazba vlevo ti padne přímo pod ruku. Pokud to jde, piš na zadní stranu listu nebo používej blok vázaný nahoře.
• Desky s klipem. Klip a tuhá deska ztěžují natočení listu. Natoč celé desky nebo je drž šikmo podél předloktí.
• Kurýři a platební terminály. Displeje se nerozmazávají, ale malá plocha a spěch dělají užitečnou jednodušší verzi na jeden tah. Viz podpis na displeji.

Pokud tě přeučili nebo píšeš oběma rukama

Dříve na mnoha místech nutili levácké děti přejít na pravou ruku. Pokud se to stalo i tobě, možná dnes píšeš pravou, ale některé pohyby ti levou připadají přirozenější. Nebo možná umíš psát oběma rukama, ale ani v jedné se necítíš úplně jistě.

• Jeden podpis, jedna ruka. Ať si vybereš kteroukoli ruku, podepisuj se vždy jen jí. Dvě ruce vytvářejí dva různé pohyby, a to podkopává konzistenci.
• Vyber tu pohodlnější. Pokud píšeš oběma, zkus se pár dní podepisovat každou z nich a vyber tu, se kterou je podpis klidnější, rychlejší a méně unavuje.
• Nepřeučuj se násilím. Pokud píšeš jednou rukou desítky let, nemusíš kvůli podpisu přecházet na druhou. Pohodlný, dobře zažitý pohyb má větší cenu než ten, který je teoreticky přirozenější.

Lucie Dvořáková se jako dítě naučila psát pravou rukou, ale nůžky a lžíci držela v levé. Když navrhovala nový podpis, zkusila ho oběma rukama. Verze levou rukou byla plynulejší, ale méně kontrolovaná; ta pravou pomalejší, zato konzistentnější. Nakonec zůstala u pravé ruky, protože se v ní podpis při cvičení rychleji ustálil. Neexistuje správná ani špatná volba, záleží jen na tom, kterou rukou se dokážeš podepisovat konzistentně.

Kontrolní seznam pro leváky

Než se začneš učit nový podpis nebo jen učesávat ten současný, projdi si tenhle krátký seznam.

1. 1
   Úchop. Uvolněný, o kousek dál od hrotu, zápěstí rovné nebo mírně ohnuté.
2. 2
   Papír. Na levé straně, natočený po směru hodinových ručiček, linka zhruba kolmo k předloktí.
3. 3
   Sklon. Funguje jakýkoli směr, pokud je vždy stejný. Zkontroluj ho pravítkem na deseti pokusech.
4. 4
   Nástroj. Rychleschnoucí inkoust vyzkoušený na papíře, na který se podepisuješ.
5. 5
   Tahy. Nepohodlné tahy jsi zkusil obráceně a drobné značky přidáváš nakonec.
6. 6
   Cvičení. Cvičíš ve stejném úhlu papíru a se stejným perem, se kterým se podepisuješ.

Když tohle všechno sedí, bude tvůj podpis levou rukou stejně sebevědomý jako kohokoli jiného. A pokud hledáš nový podpis, s tvarem ti pomůže článek o návrhu počátečního písmene v Calligře si pak můžeš se svým jménem vyzkoušet mnoho stylů, které si můžeš procvičit vlastní rukou a vlastním tempem.

Otázky